V posledních letech žijeme ve stále se zrychlujícím světě. Většině z nás čas strašně letí. Na jednu stranu to vypadá jako nesmysl, protože čas musí ubíhat stejnou rychlostí jako třeba před sto lety. Ale možnosti, které nám nabízejí moderní technologie, přenos informací, dostupnost mnoha produktů, to vše má na vnímání času obrovský vliv. Už nemusíme čekat dlouhé dny na dopis, chodit telefonovat do telefonní budky, kupovat si noviny, abychom zjistili, co se den, dva předtím událo. Dozvídáme se vše hned, okamžitě, ve chvíli, kdy se to stane. A to nás samotné často dostává do stresu. V jednu chvíli vnímáme a přijímáme mnohem více informací než dřív, je pro nás stále těžší vypnout a odpočinout si. Někdo se stává na přísunu informací dokonce závislý.


Vtipné je, že jsme se do této situace dostali sami. Najednou vznikají hotely a pensiony, kde je možné pobývat beze všech moderních informačních technologií, kde vám zabaví telefon, notebook a vy můžete trávit čas sami, s partnerem, v klidu přírody, tichu a rozjímání.

V tomto bychom se mohli mnohé učit od východních kultur. Ty se totiž věnujívzdělání duše. Jak najít zase cestu do svého nitra, do své duše. Jak vydržet být jen sám se sebou. To dělá mnohým jedincům v naší společnosti obrovské problémy. Neumí vydržet v tichu a jen sami se sebou, potřebují mít neustále zapnutou televizi, rádio, telefon.


Kdo z vás si naposledy jen tak lehl na gauč, na zem, sedl do tureckého sedu nebo do svého oblíbeného křesla, díval se do ohně v krbu nebo do plamene svíčky a rozjímal o svém životě nebo o životě vůbec? Srovnat si myšlenky, uvědomit si své touhy, potřeby a přání, na to máme stále méně času nebo to prostě už ani neumíme. Návštěva některé východní země by pro nás v tomto mohla být velmi inspirativní. Nebo alespoň návštěva nějaké tematické přednášky nebo kurs meditace, kde nás naučí se na chvíli zastavit a obrátit do sebe.