Každý si jistě vybaví, jak šel se školou do divadla. Představení bylo s největší pravděpodobností moralizující, a navíc se nikomu nelíbilo. Již v polovině jsou všichni v publiku znuzení a atmosféra zpočátku magická se stává nudnou a neúnosnou. Přesně takový zážitek si bohužel odnáší čím dál tím více jedinců. Jak potom ale máme přesvědčit mladou generaci, aby chodila více do divadla?

Zájem o divadlo mezi mladými totiž bohužel výrazně upadá. Na vině jsou nejspíš představení pro školy, jelikož právě pro druhý stupeň základek a středních škol, kdy se mladým lidem formuje pohled na svět, nejsou z většiny kvalitní. Jsou pochopitelně výjimky, ale těch je bohužel málo, a navíc se stahují do velikých měst a jsou neustále vyprodané. Jakákoli menší škola z menšího města nemá šanci dostat se na takové představení. Místo toho jede na divadlo někam blíž. Bohužel divadlem pro dětského diváka se živí velmi často lidé, kteří o divadlu jako takovém nemají dobré pojetí, jelikož jej ani v nejmenším nestudovali a vycházejí z předpokladu, že to přeci zvládne každý. Navíc právě v dopoledních představeních pro děti se mohou otáčet dobré peníze.
Právě z těchto důvodů jsou pak i k takovým představením psané špatné anotace, ve kterých je například uvedené jiné věkové rozpětí diváků, než by bylo vhodné.

Spousty divadel, které hrají představení, která by byla velmi vhodná právě pro studenty, hrají pouze ve večerních hodinách, nebo odpoledne, ale to většinou o víkendu. Čili v době, která je pro výuku naprosto nevhodná. Jak to tedy vyřešit? Dobrým řešením je pozvat si umělce přímo do vlastních prostor, ideálně ale takové, o kterých víte, že předvedou kvalitní výkon, který bude navíc přínosný.
I toto řešení má bohužel jeden veliký háček. Jedná se o prostor. Každé představení jej potřebuje jinak veliký, a právě ve školách pro ně nemusí být ideální.