Když my ženy někde uvidíme nějaké nabízené šaty, jednoduše propadáme jejich kouzlu. Přitahují nás. Když máme čas, jdeme si je aspoň prohlédnout, ale radši třeba i vyzkoušet, když máme peníze, rády si je i vezmeme. A i když peníze nemáme, stejně dokážeme prohlížením oblečení strávit klidně i dlouhé hodiny, než pak se smutkem v očích odcházíme s prázdnýma rukama. Nebo s přesvědčením, že zkusíme z manžela vydolovat nějaké peníze a určitě si tu na sebe brzy něco koupíme.

A jestli něčemu zejména nedokážeme odolat, pak jsou to společenské šaty. To je přece nádhera, jakou nejde minout bez povšimnutí. A to by bylo něco, mít na sobě takové šaty a jít třeba někam na ples! Nebo do divadla, do opery a podobně.
A tak obdivujeme a pak si něco i koupíme s nadějí, že svojí drahou polovičku někdy někam vytáhneme. I když dobře víme, že to bude hodně těžké, protože mužští na plesy a podobné akce chodí jen neradi, a když jim to člověk (míněna žena) navrhne, má pocit, že se na něj dívají vražedným pohledem a že jestli společenský oblek využijí, pak to bude jedině na pohřbu, až nás za tyhle nápady zabijí.
Ale když se objeví výprodej svatebních šatů, musí jít všechno stranou. Sem, tedy do svatebního salonu, prostě každá z nás aspoň někdy zajít musí. Aby se porozhlédla, co se tu nabízí, a aby si taky pořídila něco domů. Není přece možné nechat tu všechny ty nádherné společenské šaty jen tak viset na ramínkách bez zájmu.

A tak si tu pořizujeme něco, co nám padne jako ulité a čím si uděláme radost. Tak, že si to odneseme domů. Někdy si tu něco koupíme, někdy aspoň vypůjčíme, abychom třeba udělaly dojem na všechny kolem nás. Nebo abychom se cítily jako Popelka v jejích nejšťastnějších chvílích. A když už takové šaty jednou máme, musíme v nich vyrazit někam mezi lepší lidi. A to nás navíc určitě povznese i na duchu.
A proto už se těším, až se v tomhle salónu sejdeme. Třeba i s vámi.